Ivo Tříska

Ivo Tříska

Co napsat o sobě? Myslím, že jsem dlouho procházel životem „standardní“ cestou. Nebyly pro mě připraveny žádné těžké zkoušky v mládí, ani rané dospělosti. S ohledem na mantinely a výzvy, které přede mě kladlo mé zemské znamení, jsem bez problémů ukončoval všechny vzdělávací stupně, prožíval své lásky, svá zklamání, svá vítězství a prohry, alespoň tak jak jsem to v té době cítil a měl. Oženil jsem se a bylo mi dáno mít krásnou dceru a mohl jsem podporovat rodinu svou prací, které bylo čí dám víc… Mohl jsem naplnit tento cyklus a přišly opět otázky, které se objevily v rané dospělosti či mládí: Co dál? Stačí ti to k životu?

V okamžiku, kdy se tyto otázky objevily, jsem si vzpomněl na symboly a znamení, která mě i na té běžné a „standardní“ životní cestě provázela… Třeba kniha, průvodce na cestu do Santiaga de Compostela… Přišel čas a vyřezal jsem si hůl a věděl jsem, že musím jít do Santiaga. Nevěděl jsem jak a kdy, ale věděl jsem, že půjdu, že tam najdu odpovědi…

Prošel jsem před tím konstelacemi, automatickou kresbou, EFT technikou, zkusil a oblíbil si práci s kyvadlem, ale pořád to nebylo ono.

Až jednou v noci, kdy jsem nemohl usnout a samotu noci odháněl poslechem radia, jsem slyšel vyprávění člověka, který líčil, jak chodí s lidmi po lese a povídá si s nimi o životě. Taky říkal, že došel do Santiaga. Hned druhý den jsem se s ním sešel. Byl to pro mě zlom v mé cestě životem, potkal jsem někoho, kdo je o kus dál na svojí cestě a provází i další na té jejich. Nebyly to poučky z knížek, nebyly to rady, byl to příběh, který mě oslovil.

Začal jsem chodit na meditace a pak jsem se po pár měsících přidal ke skupině lidí, kteří měli jít do Santiaga po etapách 7 let s průvodcem. Šel jsem a došel jsem, každý rok kousek k cíli. Každý rok jiný silný zážitek. Do Santiaga došel někdo jiný, než vyšel na cestu, tak jako u mnohých jiných. Každému ta cesta něco přinese, každého změní. Mě změnila hodně. Prožil jsem si pocit, jaké je to plakat bolestí, a taky že jsem si to způsobil jen já sám a rozhodnout se můžu také sám, že to bude jinak. Prošel jsem od pocitu, že pouť musí „bolet“, aby něco otevřela, k tomu, že může být veselá a radostná… je to jen na mně, jako v životě.  Nečetl jsem si o tom, prožil jsem si to a děkuju pouti, nejen za toto.

Kromě pouti do Santiaga jsem prošel v roce 2013 rituálem Hledání vize. Dostal jsem odpovědi na otázky, které jsem si nepokládal. Pochopil jsem a stále se učím přijímat, že ne já určuji, kam mám jít… na cestě abych sledoval ta správná znamení a vyvaroval se těch falešných… a teď jen poznat, která jsou která :-)… V následujícím roce si mě Hledání vize přivolalo jako pomocníka, podporovatele, a od roku 2019 mě cesta posunula do místa v kruhu, které drží energii a záměr celého procesu s respektem k tomu, co při tom může přicházet. 

Při Hledání vize jsem se setkal poprvé i s obřadem potní chýše. Očistným procesem, který čistí zvenku naše tělo potem a otevírá naše hlubší emociální vrstvy v nás.  Obřad může být radostný, přátelský, rituální, ale i útrpný a hodně očistný. Můžeme při něm pocítit velkou úlevu, když už je nám dovoleno symbolicky se znovu narodit, tím, že obřad končí a chýši opouštíme. Může se nám ale také chtít zůstat tam stále, v konejšivém teple a vůni bylin. Je to obřad, který vedeme s Emilem společně či sami již druhým rokem a čím více se ten obřad učíme, tím větší k němu cítím respekt.

Cesta mi otevřela také cit poslouchat a vnímat, který dále rozvíjím na doprovázených poutích, na meditacích i na sdílecích kruzích. Další podrobnosti o mně i zmíněných metodách najdete v delší verzi mého příběhu.

Na mé cestě mi hodně pomohl Jan František Bím, svoji životní cestou a vedením zpovzdálí na té mojí. K rituálu potních chýší a dávným tradicím mě hodně inspiroval Ivo Musil a za mnohé jsem mu tímto vděčen.

Emil Melichar Výborný

Narodil jsem se v Panně roku 77. v Praze. Dle čínského horoskopu jsem had.

Rodiče mi dali jméno Emil a krátce po narození mi začali říkat Melíšku  – odtud moje druhé jméno ;-).

Od dětství mám vřelý vztah k ohni, který se postupem času pozvedl na VZTAH S Ohněm – od roku 2010 jsem začal spolupracovat se šamanem Ivem Musilem při obřadech Potní chýše jako fireman – člověk starající se a pečující o Oheň. Po několika letech se šaman Ivo Musil rozhodl, že nám provázení obřadem potní chýše přenechá.  Stalo se tak koncem roku 2018. Od té doby je s Ivem Třískou vedeme samostatně.

Poprvé v r. 2011 a podruhé r. 2012 jsem prošel vlastním rituálem Hledání vize. O rok později jsem se stal součástí průvodcovského týmu u J. F. Bíma.  Spolu s Ivem Třískou a dalšími schopnými lidmi v týmu jsme během následujících let provedli obřadem Hledání vize mnoho a mnoho lidí.

Celkově jsem pomáhal při více jak 120 potních chýších a cca okolo 20 hledáních vize. Doprovázel a podporoval jsem více než 500 lidí projít oběma rituály.

Věřím v Boha jako zdroj. Vnímám Inteligenci jako entitu. Vím že Universem prostupuje energie, která obsahuje Informaci. Uznávám existenci souběžných a souvislých realit. Uvědomuji si všelijaké bytosti různých kvalit. Zabývám se také energetickým léčením, očišťováním a harmonizací prostor od negativních energií a entit.

Přečíst si můžete také Můj příběh o Vizi.

Pavla Sakařová

Před více jak pěti lety jsem se při rituálu Hledání vize poprvé setkala s potní chýší. Rituál vedl Jan František Bím a potní chýše šaman Ivo Musil. Emil Melichar Výborný s Ivem Třískou zde byli součástí podpůrného týmu. Velmi intenzivně jsem se tehdy v létě dotkla sama v sobě něčeho bolavého a smutného, které se uvolnilo a našla tak prostor pro další, lehčí kroky životem.

Od této doby se účastním potních chýší pravidelně, na různých místech naší republiky.

Díky profesi fyzioterapeutky jsem celý život blízko k lidem, jejich bolestem a tím i k jejich příběhům. Naslouchat, nehodnotit, přijmout a pomoci propustit vyprávěný příběh druhého je důležitý prostředek k uzdravování nejen fyzického těla, ale i našich hluboce uložených niterných postojů, představ a emocí. Proto jsem ráda přijala možnost podporovat průběh rituálu potní chýše z ženské strany, se kterou mě Emil a Ivo oslovili. Potní chýše jako indiánský očistný obřad je ve své starobylé původní podobě totiž určený pouze mužům. Současná doba nás ale všechny staví před zvládnutí různých výzev, také do rozličných rolí a tím se trochu stírají přesné hranice, co je mužská a co ženská záležitost. A tak se potních chýší účastní i spousta žen, které tu hledají svou hloubku, skládají střípky svých přání nebo se přijedou očistit od nastřádaných starostí všedních dní.